Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
aktualizováno: 08.07.2016 07:09:27 

INTERNETOVÁ STRÁNKA  ACL-PLASTIKA = VŠE O KOLENI LIDSKÉM NA JEDNOM MÍSTĚ

Moje operace
        

Založení stránky se datuje k : 22.08.2008 11:38:01

     NĚCO MÁLO O MNĚ A MÝCH
            OPERACÍ KOLENOU

                  
(Níže popsaný průběh mojí operace je čistě z mých osobních pocitů a v žádném případě není směřován smyslem odradit pacienty od operace ! Každé tělo vnímá bolest jinak a já jsem v této sekci popsal jen své pocity !!)

Jmenuji se Jirka Klekner a žiji na malé vísce zvané Kozojedy. Ta se nachází na okrese Beroun. Narodil jsem se 3.8.1982 a už od narození je mou velkou láskou fotbal. Bohužel jak to někdy chodí i mě se nevyhnulo ošklivé zranění kolene. A aby toho nebylo málo potkalo mě stejné zranění postupně na obou dvou kolenou. To bych v této sekci stránek chtěl více popsat a podělit se o své zkušennosti.

V létě roku 2001 jsem hrál fotbalový zápas jako každý jiný. Až po jednom skluzu sem si zarazil nohu do trávy špičkou a v koleni jsem ucítil křupnutí. Zkoušel jsem ještě chvilku hrát ale už jsem dostával takový divný pocit jakoby mi to koleno plandalo a bylo náchylný k vyskočení. Následovalo nateknutí a v nemocnici mi několikrát tahali z kolene vodu a krev. Když se to ani po měsíci! nelepšilo a já furt pajdal rozhodl se lékař k artroskopii aby zjistil co se vlastně v koleni stalo. To byla moje první operace pravého kolene v životě. Po probuzení z narkozy mi doktor sdělil, že mi koleno vyčistili a že mám utržený přední křížový vaz. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Nevěděl jsem jestli ještě někdy budu hrát fotbal a o tom zranění jsem slyšel jen špatné věci. Po návratu z nemocnice jsem si hlídal každý pochyb a chodil bez vazu v koleni. Moje touha vrátit se k fotbalu byla ale tak veliká že jsem hledal jak se dá koleno spravit tak abych mohl zase hrát. O měsíc později se stal stejný úraz spolužákovi ze školy a jemu byl doporučen doktor Vít Dvořák z Berouna , kapacita mezi ortopedy v ČR. Neváhal jsem a vyrazil za ním i já. Výsledkem bylo naplánování plastiky na prosinec. 12.12.2001 jsem ležel na sále v Mladé Boleslavi kde pan doktor Dvořák operuje a těšil se už abych to měl za sebou. Nikdy dříve jsem o plastice neslyšel a ani nevěděl co vlastně tato náročná operace obnáší. (jen pro zajímavost, toho 12.12.01 když jsem byl na operaci zemřel můj velký fotbalový vzor Pepi Bican)

Co následovalo po operaci se dá nazvat velkým hororem. Bolest nepřestávala a já se proklínal jestli mi to za to vůbec stojí. Doktor Dvořák za mnou přišel chviku po zákroku, vysvětlil co mám a nemám s kolenem dělat a popsal jaký zákrok provedl. To byla má druhá operace pravého kolene . Jen pro zajímavost, měl jsem utržený přední křížový vaz a natržený (1cm trhlina)meniskus.
                                                         
Udělal plánovanou plastiku vazu a navíc mi přišil natržený meniskus (tento zákrok je popsán v sekci- Meniskus).Také mi vysvětlil že poškození menisku je součástí ve většině případu při poranění LCA a že se nemusím lekat.

Po operaci následovala rehabilitace a během roku jsem opět hrál fotbal.

Jenže v roce 2004 jsem nějak nemohl ohnout operované koleno. Stav se nelepšil a tak jsem opět vyrazil za "svým" ortopedem do Berouna panem doktorem Dvořákem. Ten si myslel podle povahy a výrazu mé bolesti že sešitý meniskus nevydržel. Následoval tedy opět výlet do Mladé Boleslavi a má třetí operace pravého kolene. Naštěstí meniskus držel suprově a koleno dle lékaře bylo ve stavu jako by nikdy poškozené nebylo. Problém byl vtom, že při plastice v roce 2001 se do kolene vlastně vrtá a někdy se může stát (stalo se to právě mě  )  že po nějakém čase se udělaj na kosti špatně výrůstky které zasahují do kolena. Mě byly tyto výrůstky odstraněny a problém byl vyřešen.Opět jsem začal hrát fotbal bez větších problémů.

                                     

 

V letošním roce mě bohužel potkalo opět zranění kolene, tentokrát levého. Tomu bych se chtěl v této sekci podrobněji věnovat protože mé zkušennosti jsou jaksi čerstvé  
Jak jsem již napsal letos v březnu (5.3.08) jsem hrál opět fotbalový zápas. Bohužel přiběhl mnohem větší kluk a ze strany mi vrazil do kolene a ještě mě zalehl. Ucítil jsem menší bolest ale nepřikládal jsem tomu větší váhu. Po pár minutách jsem ale opět znejistěl a po zkušenostech s pravým kolenem jsem radši vystřídal. Celou dobu jsem měl strach co se mi s kolenem stalo. To nenateklo, nebolelo, jen nešlo uplně ohnout a uplně narovnat. Zašel jsem tedy opět ke svému ortopedovi a ten mi sdělil zdrcujícíc zprávu : Jirko jestli chceš ještě někdy kopnout do míče čeká tě tvá čtvrtá operace tentokrát ale kolena levého. Diagnoza zněla uplně jasně - utržený přední křížový vaz. Věděl jsem že bez vazu se nedá nic dělat, jezdit na kole apodobně. Sice mi vysvětlil že u starších lidí je možné koleno vyčistit a žít bez sportu a bez vazu ale to jsem odmítl hned při vyslovení této myšlenky. Naplánovali jsme tedy operaci a já odcházel domů jak opařený. Operace byla naplánována na den 28.5.2008. V práci jsem si vyběhal všechna opatření co se volna týče, po doktorech jsem lítal kvůli předoperačnímu vyšetření a i s trochou obav jsem se těšil na zákrok. Celou operaci bych chtěl popsat od prvního dne podrobněji.....

                       
                                 UNIKÁTNÍ  VIDEO  PLASTIKY  LCA
                                                   

Moje operace den po dni.....

Den před operací :
  Jelikož pan doktor Dvořák ordinuje v Berouně a operuje v Boleslavi, musel jsem se připravit na zájezd do města automobilů ikdyž za trochu jinou zábavou. Jelikož pan doktor bydlí v Berouně tak jsme byli domluveni že mě v den operace ráno vyzvedne na určeném místě v Berouně a pojedem na místo určení spolu. Nutno říci že nikdy jsme nejeli sami dva protože v tu samou dobu se stane uraz většímu počtu lidí, takže v tomto případě se mnou jel kluk co hrál taky fotbal a měl stejné zranění. Den před odjezdem byl docela hektický... Nejprve mě z vlastní zkušenosti napadlo,aby stím sestřičky neměli moc práce, oholit si místo určení , čili levé koleno
 PŘED    PO
Poté jsem si již zabalil nejnutnější věci jako je kartáček na zuby, mýdlo, ručník, pyžamo, MP3 aby bylo co dělat a samozřejmě nesměli chybět ani berle. Ty jsem měl ještě z operace pravého.

Den "D" (středa28.5.08):   Ráno jsem vstal jako vždy ikdyž tentokrát trochu nervoznější a se svojí přítelkyní po boku a tátou který řídil jsme vyrazili směr Beroun. Tam jsem čekal na příjezd doktora. Cesta utekla jako vždycky dobře jelikož pan doktor je báječný člověk a dokáže mluvit téměř o všem. Přijetí v Sanatoriu bylo pěkné, sestřička si zapsala moje iniciály, a poslala mě k dalším doktorům. Doktora Dvořáka jsem viděl až na sále když mi ustavoval koleno  . Postupně jsem byl u místního ortopeda který mi koleno ještě jednou prohlédl, poté jsem šel k anesteziologovi (nevím jestli to píši správně), ten mi vysvětlil uspání po dobu operace a svým podpisem jsem vyslovil souhlas se zákrokem.Dodávám že jsem si zvolil celkovou narkozu, oni jí teda i vzhledem k náročnosti zákroku doporučují.Já sám jsem si totiž nedokázal představit že bych byl při vědomí, koukal na televizi nebo poslouchal ve sluchátkách hudbu nebo jak to chodí a přitom mi vrtali a řezali do nohy.No po podpisu už následoval odchod na pokoj. V Boleslavi jsou jak jednolůžkové tak dvojlůžka a jelikož my jsme s panem doktorem jeli dva a oba na stejnou operaci, byli jsme umístněni společně. Pokoje jsou pěkné, vybaveny vlastní sprchou (tu jsem ale za ty 3 dny nevyužil , už jen kvůli tomu že koleno jsem měl celou dobu zafačovanou), toaletami, televizí a možností připojení na internet. Co mi zde asi nejvíce chybělo byla snad jen klimatizace, protože v době pobytu bylo venku snad 30st. a uvnitř pokoje snad 50. A když se člověk nemůže hýbat a jen leží to se sakra zpotí  

                                

Na pokoj nás přijala vrchní sestřička a řekla co ajak. My se vysvlékli do pyžama a na posteli čekali co se bude dít. Nejprve se do pokoje přiřítila sestřička s holítkem v ruce , já jako zkušený pacient už měl koleno oholené, a tak se vrhla rovnou na kolegu. Mě mezitím druhá sestřička prdla injekci do břicha proti embolii. Spolupacient jelikož šel první na řadu dostal krom injekce ještě prášek na " zblbnutí" .Kolem 10 hodiny ho odváželi a ve mě to ještě víc vřelo. Najednou jsem dostal strach a nevěděl co dřív dělat na pokoji. V hlavě jsem měl bolest jaká tuto operaci doprovází a kdo nezažil to nepochopí, natož když člověk tuto operaci podstupuje 2x jako já. Volný čas jsem nějak přečkal. Za chvilku už kolegu přiváželi ze sálu. Zimou se třásl a skákal na posteli. Já se v tu dobu radši díval jinam protože před operací todle vidět .... ještě více se mi sevřelo břicho a už sem doufal že mě odvezou. Po příjezdu na sál už jsem byl asi i vlivem prášku mimo. Poznal jsem v zeleném doktora Dvořáka jak si usazuje nohu, do ruky mi do žíli zavedli slabou hadičku. Na nos a ústa jsem dostal masku. Stihl jsem už jen ucítit jak je vzduch studený a v momentě jsem spal...

                         

PRŮBĚH OPERACE :

1.Uspání  
2.Operatér řízne do kolene a z přední části kolene odřezává štěp, který bude sloužit jako nový vaz v koleni.
 
                 
                                           
                                   
                                                 Odebraný štěp  

Po místě odběru je potom znatelná necitlivost

3. Když je odebraný štěp přichází na řadu vrtání děr pro šrouby které budou štěp držet
                         
 
   

4. Po vyvrtání a protažení přichází na řadu uchycení . To se provádí šroubama a jaké druhy se používají možno k nahlédnutí zde :CBR1023_Rev1_Matryx.pdf (248 KB)
                                                                 katalog_traumatologie.pdf (526 KB)

Tyto šroubky mám já osobně  - přesně mám v koleni dva kousky(vlastně 4, levá a pravá noha ) Interferenčních šroubů ostrých 7/20    ->  PROSPON.pdf(539 KB)

5. Poté už jen následuje zkouška ,zavedení drénu a vyplnění místa odebrání štěpu a poté už následuje jen zašití.

                                                 

Celá tato procedura je alespoň z mého hlediska hodně bolestivá. Ikdyž už i dneska je mnoho přípravků na tlumení bolesti, tento zákrok do kolena je prostě cítit  
Na sál jsem jel něco po poledni to už si moc dobře nepamatuju, a ani nevím kdy přesně jsem se vrátil. Vím jen že jsem se snažil se neprobouzet a tu bolest se snažit zaspat. Každou druhou hodinu nám sestřička píchala injekci do břicha proti embolii, a na požádání do zadní partie proti bolesti. Můžu vám říct že injekce nemam rád ale ta bolest kolena všechno přebyla.Z kolena vám také trčí hadička, která vede do malé baňky, ve které se sbírá krev z kolene. Díky cvičení se nádobka plní a to je jen dobře.
                              
V těch 20 hodin jsem se trochu probudil ale hned co jsem uviděl sestřičku požádal jsem jí o injekci abych se vyspal. Udělal jsem tak po zkušenostech z operace pravého kolene, kdy jsem celou noc nespal a knučel bolestí. Podařilo se mi celkem brzo usnout a než jsem se rozkoukal bylo ráno.Nevýhodou také je, že následujíccíh 14 dní si nesmíte lehnout na bok nebo dokonce na boku spát!! Noha musí být rovně, nejlépe vypodložená a v žádném případě na boku. Jelikož si po operaci vše usedá na svá místa a mohlo by se také stát že se vám překříží nervy a už nikdy by jste taky nemuseli ohnout například palec!!!

Den druhý (čtvrtek 29.5.08):   Ráno nás uvítala sestřička s úsměvem a teploměrem v ruce. O chvíli později přivezli výbornou snídani. Nálada byla celkem v pohodě, asi ještě dobíhal účinek večerní injekce proti bolesti. Opět jsem dostali jednu do břicha. Kolem 9 ráno přišla poprvé rehabilitační sestřička. Mimochodem velmi příjemná. Vysvětlila nám postup rehabilitace v těch 3 dnech pobytu a také jak postupovat doma. Poradila nám ať si necháme píchnout injekci na bolest že začnem kolem 10 s prvním cvičením. Radu jsme poslechli a udělali jsme dobře. Nastal zlomový okamžik. Poprvé jsem se měl posadit na postel. Měl jsem ztoho velkou obavu protože moje zkušenost mi velila že u pravého jsem vstal až druhý den. První to prostě nešlo a při sebemenším pokusu se mi zatočila hlava a bylo na zvracení. Teď mi asi pomohla i ona injekce a šlo to v pořádku. Nejhorším zážitkem z této první akce po operaci snad bylo když jsem se snažil koleno sesunout z postele. Ohromná bolest a jakoby prasknutí čéšky. Asi jak si to všechno sedlo na své původní místo nebo nevím. No prostě hrůza. Chvilku jsem seděl s nohou dole ale hned zase zpátky. Uf přežil jsem  
Sestřička na chvíli zmizela ale v tu ránu byla zpátky na pokoji a táhla za sebou dva vozíky. Na každém znich byla motorová dlaha. Co vám budu povídat , už jen upnutí byla hrůza, každý pohyb s nohou byl bolestivý. Nakonec se to povedlo. Sestřička nastavila 30 stupnu a pustila dlahu. Kdo nezažil nedokáže pochopit jako dá práci člověku ohnout koleno jen na 30 st!!!! Bolest byla veliká ale vůle jště větší. Nakonec to přešlo do pohody a při každém cvičení jsem si pouštěl do uší MP3, ke konci 3 dne jsem dokonce už při této rehabilitaci usínal   Sestřička odešla stím,že po obědě se bude pokračovat tentokrát na větší ohnutí. A také že jo, nejdříve nastavila 40 st, ale když bylo vidět že bolest není taková nastavila dlahu na 60st.

              
 To už byl jinej mazec,ale pořád to bylo parádní cvičení ,kdy člověk jen leží, stroj za něj pracuje, sice to bolí ale pacient nevydává žádnou námahu. Po těchto dvou cvičení nám první den docela utekl, Večer jsem si pro jistotu nechal píchnout zase injekci proti bolesti a spalo se mi jako miminku.

         
                                      Cvičení na motorové dlaze


Den třetí (pátek 30.5.08):   Třetí den nás opět ráno probudila sestřička s teploměrem a injekcí.Druhý den po operaci ráno mi také zpříjemnila moje přítelkyně Péťa, která za mnou jela až z Kozojed postupně vlakem a autobusem až k Pírkovu Sanatoriu v Mladé Boleslavi. Za tuto návštěvu jsem byl velmi rád a bylo to od ní velmi hezké. Celou dobu jejího návratu jsem se třásl aby dojela v pořádku domů.Před obědem nás čekal opět stroj zvaný motorová dlaha opět nastavený na 60st. Při tomto cvičení už jsem usínal a bylo to velmi příjemné že se koleno ohýbá bez větší námahy. Odpoledne nás ale čekala horší věc. První procházka po chodbě. Už jen opět vstát z postele byl nadlidský úkol  Povedlo se a já se poprvé po 2 dnech postavil na nohy a chodil. Sice jsem nenašlapoval na operovanou nohu ale pocit úžasný. Trošku mi vadila hadička (drén) ale díky chůzi se nádobka plnila. Po kratší chůzi jsem se vrátil na pokoj a od této doby jsem si zašel i sám na záchod a nebál se jít občas na chodbu, kde byl lepší vzduch. Odpoledne přišel lékař a že prý vytáhne drén že je dobře naplněný a že už to bude v pořádku. Vytažení drénu je docela nepříjemná věc. Hadička je zapíchnutá mezi kolením kloubem aby odváděla přebytečnou krev a jiné tekutiny a její vytažení opravdu stojí zato.  Mě lékař jen řekl :" za chvilku to bude, já zaťal zuby a zavřel oči a ucítil píchnutí v koleni, ale nutno říci že je to pravdu rychlé takže to nebolí dlouho  Vytažením drénu už jsem měl za sebou to nejhroší co se pobytu v sanatoriu týče a těšil jsem se na sobotu kdy byl naplánován můj návrat domů.Páteční odpoledne jsem naposled viděl naší rehabilitační sestřičku. Šli jsme na procházku na chodbu a naučila mě chodit do schodů a ze schodů. To byl konec její účasti na mojí rehabilitaci v Boleslavi. 

Den čtvrtý (sobota 31.5.08):  Sobotní ráno bylo opravdu parné, horko snad 50 st na sluníčku a já se opravdu moc těšil domů. Ještě předešlý den v noci jsem volal tátovi aby pro mě přijel brzo ráno, jestli mě lékař pustí, ale tomu nic nebránilo. Ráno jsem dostal ještě teploměr , injekci do břicha a snídani. Vše bylo v pořádku a já se už opravdu těšil domů. Nakonec pro mě přijel nejen táta ale i máma, a já bych jim i touto cestou chtěl moc poděkovat. V sobotu 31.5.08 jsem se kolem 10 hodiny rozloučil se všemi na oddělení,poděkoval a předal sestřičkám obrovskou bonbonieru za to jak se o mě starali a mazal zpátky do své rodné vísky......

První okamžiky doma ....      Cestou domů jsem seděl na zadním sedadle a jelikož bylo opravdu horko těšil jsem se až se natáhnu na posteli doma. Doma to byla paráda že jsem byl "doma" ale chyběla mi v prvních dnech ona utišující injekce. Takže první noci doma jsem moc neprospal. Přítelkyně mi sice koupila něco na tišení bolesti,ale to nezabíralo tak jako injekce.

               
                        Fotky z domova , ledování nohy a první sundání obvazů    

 
Na nohu jsem dle rady lékaře nestoupal, a snažil se nechodit. Doktor mi řekl úplný opak než rehabilitační sestřička, vysvětloval to tím že každý ortoped má s rehabilitací jiné zkušenosti a také že idkyž jsou třeba dva lidi kteří mají tu samou operaci, jako například tedy plastiku LCA , ža každé tělo je jiné a tedy i jinak přijme zásah do kolene. Já se držel rad svého doktora u první plastiky a držím se jich i teď. Na nohu jsem 14 dní nestoupnul a neohýbal jí. Jedinný cvik který jsem prováděl bylo propínání. Také jsem nedostal žádnou ortezu, ikdyž když jsem měl první operaci při které mi přišili menisnkus, tak jsem dostal tuto a nechodil měsíc bez ní.Asi právě kvůli tomu menisku. Při poslední operaci jsem žádnou ortezu nedostal a tak jsem používal tu co jsem měl doma z předchozí.Bral jsem si jí když jsem potřeboval na záchod a nebo za hezkého počasí si jít lehnout ven a také ze začátku chození mimo domov.(spíš pro pocit abych nezakopnul nebo tak a koleno se mi nečekaně neprohlo)

                   
                     

Co mě zaujalo byla krásná jizva   Dva stehy, jeden nahoře jizvy a druhý na konci. Viděl jsem to poprvé. Vytažení stehů probíhalo tím,že doktor ustřihl jedna druhý konec a vytáhl "nit" zpod kůže. Výsledkem je krásná jizvička .

                   
                                             Jizvy cca 14dní po operaci

                  
                                                  Porovnání kolen  

                  
                                            Jizvička 3 měsíce po operaci


Po 3 měsících..
       
Mezi 6-8 týdnem po operaci je prý vaz "jak bláto" a tak mi lékař doporučil zvýšenou opatrnost a koleno moc nezatěžovat, že si uvnitř vše na sebe zvyká a sedá. Chodil jsem pořád s berlema a snažil se koleno jen propínat a ohýbat do menší bolesti, max 100st.Výborná věc je také plavání,ale pozor ne prsa!! Doporučený je kraul kdy se jen kope nohama narozdíl od stylu prsa kdy se vytáčí kolena. Po další návštěvě cca 11 týden po operaci už mi lékař naordinoval větší zátěž. Hodně jízda na kole kdy je sedlo vysoko, pomalu zkoušet běhat bez kulhání a plavání. Radil mi také abych koleno jeden den zatížil do bolesti (kolo,běh, ohábání atd) a poté 2-3 dny volno a takto opakovat. Při kontrole jsem měl malou flexi, ohnutí kolene,ale to prý doženu   Jinak co jsem se dočetl tak vaz se natahuje tak 9 měsíců, poté už by měl být stabilní. Teď se snažím nabrat sílu do stehna a lýtka... Jak postupuji v rehabilitaci postupně doplním.....

Po 18 týdnech...   od operace uběhlo již 18 týdnů a pro porovnání ostatním jsem udělal 2 fotky. Dle lékařemám sice flexi (prohnutí) menší ale není kam pospíchat. A také že nikam nepospíchám,všechno postupně a pokroky cítím každý den.

                              


Po roce od plastiky   utíká to utíká a je to již přes rok kdy jsem se chystal na operační sál a na zákrok. Jak je mi po roce? No koleno drží, teda obě kolena drží ale to později operované je super a drží což mě moc těší. Ještě sice neudělám uplný dřep ale to se časem podá. Samo že cítím změny počasí ale výhodou dáli se to tak říci je teď plastika na obou kolenou. Protože jsem vypozoroval že když bude zima bolí mě jedno a když teplo bolí zas to druhé takže bych se uživil asi i jako rosnička na Nově . Před plastikou jsem říkal že už nebudu hrát fotbal. No nedalo mi to a prostě jsem začal s klukama kopat, koleno drželo tak jsem do toho šel víc a víc a najednou jsem byl zpátky mezi partou kamarádů jako před úrazem. Je pravda že teď už si dávám větší pozor do jakých soubojů atak chodit a jak kopat abych si neublížil. Je to nádherný pocit být zase zpátky a kdo zažil mi dá za pravdu. Taky se mi povedla náramná věc. První mistrovský zápas za náš B tým kdy jsem to šel zkusit naostro jsem dal i branku, no radost náramná. Když koleno drželo šel jsem to zkusit i do 1.B třídy kterou hraje naše A mužstvo a světe div se já dal v prvním zápase v áčku doma před vlastníma divákama zase gól, sice jsme prohráli ale ta radost a štěstí jaké jsem prožíval se nedá popsat . Co se kolene týče občas jsem ho musel po zátěži ledovat ale to dělám pokaždé i u druhého kolena preventivně když kolena dost zatížím tak abych jim ulevil. Docela to pomáhá. Nejím žádné prášky a vitamíny, nechávám tomu volný průběh.11.7.09 mě čeká svatba na Zámku Kozel tak doufám že i toto moje kolena vydrží,ale když už jsem vydržel tolik myslím že to nebude problém . Touto cestou moc děkuji svojí budoucí manželce Péťe, svojí rodině která mě podržela v nejtěžších chvílích a také hlavní dík patří doktoru Vítu Dvořákovi ! Nebýt jeho tak nevím jak bych s kolenama dopadl. PANE DOKTORE - MOC VÁM DĚKUJI !!!!!!!!!!


                 
       
         
 Po roce jsem opět ve fotbalovém dresu (foto ze zápasu 1.B třídy sk.E v Měchenicích)
                                                                                   20.6.2009

 

TOPlist