Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
aktualizováno: 08.07.2016 07:09:27 

INTERNETOVÁ STRÁNKA  ACL-PLASTIKA = VŠE O KOLENI LIDSKÉM NA JEDNOM MÍSTĚ

Meniskus
        

Založení stránky se datuje k : 22.08.2008 11:38:01

POŠKOZENÍ MENISKŮ
 
 

 
Se sportovními úrazy se v dnešní moderní době setkáváme poměrně často. Jedním z nejčastějších úrazů vznikajících při sportovní činnosti je úraz kolene. A právě při sportovních úrazech kolene dochází k poškození měkkých struktur (menisků, postranních nebo zkřížených vazů).
Menisky jsou anatomické struktury kolenního kloubu pro něj specifické. V každém kolenním kloubu se nacházejí 2 menisky- vnitřní a vnější. Liší se anatomickým uspořádáním i tvarem. Mají však společnou úlohu – tedy několik úloh. Nejdůležitější úlohou menisků je tlumení nárazů vznikajících při zatížení. Pro činnost kolenního kloubu jsou velmi důležité. Jejich totální odstranění vede k vzniku artrózy, tedy k degeneraci kloubní chrupavky s následnými bolestmi a poruchou hybnosti. Proto dnešní moderní sportovní medicína se snaží při poškozeních menisků – tyto struktury reparovat, nejčastěji sešitím poškozených částí. Samozřejmě existují i takové typy poškození menisků, při nichž musíme odstranit celou poškozenou část. V každém případě se při poškozeních menisků, i rozsáhlých, snažíme zachovat co nejvíce zdravé tkáně menisku a odstranit jen tu nejmenší možnou část. Při ošetření poškozeného menisku platí zásada: méně je vždy více!

          

Jaké jsou příznaky poškození menisku?

Nejčastějším příznakem je bolest, která může být stálá a neměnná, nebo vzniká jen při určitém typu pohybu v kolenním kloubu. Druhým nejčastějším příznakem je neschopnost plně narovnat nebo ohnout dolní končetinu v koleně. Jedná se o tzv. bokové postavení. Méně častým příznakem je otok kolene. Pokud je otok kolene v porovnání se zdravým kolenem příliš mohutný, je potřebné myslet na poškození ostatních měkkých struktur kolene, jako např. postranní nebo zkřížené vazy.

Jaké jsou typy poškození menisků?

Známe několik základních typů poškození menisků, z nichž pouze některé jsou vhodné pro suturu, teda pro přišití. 

                                   
 

O tom, který meniskus ještě lze přišít a který už ne rozhoduje většinou až samotný nález během artroskopické operace. Operatér se musí rozhodnout, zda je poškození menisku ještě vhodné řešit přišitím, nebo je namístě už přímo odstranění poškozené části.
Pacient by měl být před operací poučený o možnosti přišití menisku a seznámený i před operací o pooperačním průběhu.

Jaký je postup při vyšetření při podezření na poškození menisku?

Prvním a velmi důležitým momentem pro lékaře je anamnéza, teda podrobný rozbor mechanismu úrazového děje, který už i bez použití následných vyšetřovacích metod pomáhá velmi exaktně určit poškozené struktury v kolenním kloubu, např. menisků. Dalším důležitým vyšetřením je rtg snímek kolene, který pomáhá odhalit případnou zlomeninu. Neodhalí však poškození menisků. Pro úplně přesné stanovení diagnózy se v moderní medicíně využívá vyšetření magnetickou rezonancí /NMR/, které stanoví rozsah a stupeň poškození měkkých struktur kolene a zvlášť má významnou vypovídající hodnotu při poškozeních menisků. Nikdy však lékař nemůže pozapomenout na důkladnou anamnézu úrazu a samotné klinické vyšetření.

Co tedy s poškozeným meniskem?

Téměř každé poškození menisku, které omezuje kvalitu života pacienta je vhodné pro artroskopickou operaci. Dnes se už tzv. otevřené metody ošetření poškozeného menisku nevyužívají.
Během artroskopické operace se snažíme nejdříve stanovit přesný typ poškození a rozsah a podle nálezu se rozhodujeme pro další postup. Moderním trendem, jako jsem vzpomněl na začátku, je snaha zachovat meniskus vcelku a snažit se o reparaci poškozené části. Ne vždy je to však možné. Zejména u starších úrazů, když je už meniskus nebo jeho část poškozen nejen samotným úrazovým dějem, ale i následným chozením a dalším poškozováním této struktury. Proto se snažíme zkrátit čas mezi samotným úrazem a operací na co nejmenší možnou míru, protože platí zásada: čím dříve dojde k ošetření, tím je lepší hojení.

Ideální metodou ošetření poškozeného menisku je jeho sešití nebo přišití poškozených částí. Známe vícero artroskopických technik, různé množství šicího materiálu nebo vstřebatelných materiálů. Samotná operace při rutinním zvládnutí operační techniky trvá 30-45 minut, podle stupně poškození menisku.
               
                              

Jaká je rehabilitace po přišití poškozeného menisku?

Existuje vícero postupů, od příliš konzervativních až po zcela benevolentní. Po samotném přišití by však pacient neměl našlapovat na operovanou dolní končetinu přibližně 14 dní, potom 2 týdně s lehoučkým došlapem a až po 4 T je povoleno našlapování bez odlehčování.
Snahou je – úplné zhojení poškozeného menisku a co nejrychlejší možný nástup do původní sportovní činnosti.

Jaké jsou výsledky po přišití menisků?

Pokud dojde k úplnému zhojení poškozené části menisku po přišití, meniskus plní svou funkci tak, jako by nikdy poškozený nebyl. Výsledky po operacích jsou výborné, avšak za předpokladu, že pacient dodrží poměrně striktní pooperační režim. Jakéhokoliv nedodržení pooperační rehabilitace by mohlo znamenat nové a většinou i podstatně větší poškození menisku.

                                              

                      Rekonstrukce menisku

Obrovským přínosem artroskopie je možnost provádět parciální a subtotální menisektomie. Díky artroskopiím dosahujeme výrazně lepších dlouhodobých výsledků než u dříve prováděné otevřené totální menisektomie.

   

V indikovaných případech máme dokonce možnost provést meniskopexi (sešití-suturu menisku) . Volba takové rekonstrukce je vhodná pro jednoduché trhliny v prokrvené části menisku, lokalizované těsně u kloubního pouzdra.

                                              

Sešívání komplikovaných, degenerativních nebo zastaralých trhlin nemá šanci na úspěch. Meniskopexe zadního rohu tradičními technikami ovšem přinášejí poměrně vysoké  riziko nervově-cévních komplikací.

Objevují se all-inside techniky, které ihned nacházejí mnoho zastánců. Ovšem například osud implantátu Meniscus Arrow může být názorným příkladem nesplněných očekávání. Lze na něm také dokumentovat, jak je důležité vyčkat s hodnocením na dlouhodobější výsledky.

Po schválení a jeho uvedení na trh v USA v roce 1996 se totiž Meniscus Arrows během 2 let staly nejoblíbenějším implantátem a bylo pomocí nich prováděno 34% všech meniskopexí. Až do roku 2005 všechny studie popisovaly dobré klinické výsledky. Teprve pak se objevila publikace, která referovala o neuspokojivých výsledcích, četných pooperačních komplikacích a uvolnění či selhání až u 28% pacientů. Nové generace all-inside implantátů (RapidLoc, FAST-FIX a další) snad budou mít lepší dlouhodobé výsledky.

                                               

Další alternativou je náhrada zničeného nebo resekovaného menisku. Cílem je zmírnit bolesti a zabránit rozvoji degenerativních změn v koleni. První krátkodobá hodnocení výsledků transplantací menisků z kadaverů popisují zmírnění bolestí, ale na dlouhodobé výsledky transplantací si budeme muset ještě počkat.

                                                  

Je to příklad terapie, kdy není problém technicky výkon zvládnout, ale pochybnosti přináší poměr mezi rozsáhlostí výkonu a dosud nepotvrzeným užitkem pro pacienta.

Nadějně vypadá i informace, že jsme schopni technikami tkáňového inženýrství připravit kolagenní meniskeální implantát, který přežívá v kloubu. Jaký je však skutečný přínos pro pacienta, to nám opět ozřejmí až výsledky připravovaných prospektivních studií.
                                         
                                             


                            OBRÁZKY MENISKŮ

          
                                               
                                         


Menisky

 
 

K poškození dochází nejčastěji úrazem nebo opakovanými drobnými poraněními. Může k němu vést také dlouhé přetěžování při práci či velkou tělesnou hmotností. Pak mluvíme o degenerativním poškození. Poškození označujeme jako ruptura a ta je podle průběhu radiální , horizontální či podélná (paralelně s úponem ke kloubnímu pouzdru ). Roztržené okraje se při pohybu kolena různě ohýbají a posouvají. Způsobují bolest a při delším trvání mohou poškodit přilehlé chrupavky na stehenní či holenní kosti.

Poškozená část menisku se speciálními klíšťkami odstraní provede se menisectomia. Rozsah je závislý na rozsahu poškození od drobného 1-2 mm velkého až po téměř kompletní odstranění menisku. Snahou je zachování co možná největší části menisku. V určitých případech je možné odtrženou část menisku přišít zpět na původní místo. Indikací k sutuře menisku je čerstvé poranění a tedy akutně provedená artroskopie (do dvou maximálně čtyř týdnů od úrazu), ruptura jdoucí paralelně s kloubním pouzdrem nejvýše 3-4 mm od úponu ke kloubnímu pouzdru a celistvost odtržené části menisku. Futura se prování vstřebatelnými vlákny případně speciálními šipkami či kotvičkami rovněž ze vstřebatelného materiálu. Po přihojení menisku není nutné je odstraňovat.

   

                                        
                                            
                                          
TOPlist